Permanentky umí každý. Rozdíl je o úroveň níž

Aplikace i karta se čtečce představí vždy, i když má člen permanentku dávno vyčerpanou. Identifikace a rozhodnutí jsou u nás oddělené: skener zjistí, kdo stojí u dveří, a až potom se rozhoduje o vstupu.

Proto u pultu nezazní „neznámá karta“, ale jméno a důvod — skončená permanentka, vyčerpané vstupy, nezaplacený dluh, nevyřízená žádost o členství. Recepční v tu chvíli vidí člověka, kterému umí hned prodat to, co mu chybí, a nemusí ho nikam posílat.

Každé odmítnutí se zapisuje i s důvodem. „Proč se Kateřina včera večer nedostala dovnitř“ je proto otázka, na kterou systém umí odpovědět zpětně — ne dohad z toho, co si kdo pamatuje.

Telefon se přikládá k téže čtečce jako karta — na Androidu i na iPhonu (od iOS 17.4). Aplikace se čtečce ohlásí sama a předá kód, který se průběžně mění, takže vyfocená obrazovka je za chvíli k ničemu.

Kdo NFC nemá nebo ho mít nechce, ukáže rotující QR kód v aplikaci; věrnostní kartu má navíc v Apple Wallet i Google Wallet, vedle platebních karet. Tři způsoby, jedna čtečka, totéž pravidlo u dveří.

Rozdíl oproti obyčejné kartě je přitom i bezpečnostní: telefon se prokazuje kódem, který platí chvíli, zatímco obyčejné číslo karty je pořád totéž.

Recepční panel si drží data přímo v prohlížeči a čte z nich. Když linka spadne, vstupy členů i prodeje jdou dál — zapisují se lokálně a po obnovení spojení se samy dosynchronizují na server, i kdyby byl panel mezitím zavřený.

Není to nouzový režim s osekanými funkcemi: přihlášená provozovna je offline použitelná celá a nahoře svítí jen pásek, že se právě pracuje bez spojení.

Stejně se řeší i souběh dvou pultů najednou. Když dvě recepční upraví téhož člena, server porovnává jednotlivá pole, ne celý záznam — takže se neztratí ani jedna z těch dvou změn.

Na straně fitka nemusí stát žádný pokladní hardware. Účtenku vydá tentýž prodej, který naťukáte, a tentýž prodej odešle i tržbu do EET 2.0 — přímo ze systému, bez terminálu a v ceně předplatného. Nic nepřepisujete podruhé a na pultu nezůstane krabice, kterou je třeba obsluhovat zvlášť.

Platí to i pro mobilní pokladnu: RepUp POS je plnohodnotná pokladna a nepotřebuje k tomu nic navíc. Stačí telefon zaměstnance — prodej v hale vydá řádnou účtenku, kterou zákazníkovi pošlete e-mailem, nebo ji vytiskne počítač na recepci.

Kdo chce mít u pultu skutečný terminál, dokoupí si FiskalPRO: přijme kartu i vytiskne účtenku na místě a běží na něm tatáž aplikace. Jsou to dvě cesty ke stejné účtence a fitko si vybírá podle toho, jak prodává.

Zabezpečená karta má vlastní klíč pro každou jednu kartičku a ten klíč z našeho serveru neodchází. Členské číslo je na tu konkrétní kartičku navázané, takže zkopírované číslo na jiné kartě u dveří neprojde.

Platí to automaticky a bez přepínače: jakmile má člen zabezpečenou kartu, od té chvíle mu nic menšího nestačí. Zatímco fitko přechází ze starých karet na nové, obě generace fungují vedle sebe a v nastavení je vidět, kolik členů ještě chodí na kopírovatelné kartě — bez toho čísla se přechod nedá zodpovědně dokončit.

Tatáž karta slouží i personálu k přihlášení do systému, kartou a PINem. Ztracená kartička se umlčí zablokováním, ne prozvoněním kolegům.

Zeptáte se vlastními slovy („kdo tento měsíc nepřišel a končí mu permanentka“), systém si to najde ve vašich datech a nezůstane u odpovědi: připraví plán zásahů. Rozeslání e-mailu nebo SMS přesně těm členům, slevu, kredit, připsání vstupů, změnu ceny, přesunutí lekce, zavíračku na svátek, úkol na nástěnku.

Nic z toho se nevykoná samo. Vidíte kartu s tím, co přesně se stane a s kým — i se jmény a starou i novou hodnotou — a až vaše potvrzení to spustí. Každý běh zůstává v historii „Zásahy“ a dá se jedním tlačítkem vrátit zpět.

Jména a kontakty členů přitom k jazykovému modelu neodcházejí. Nahrazují se značkami a skutečné jméno se doplňuje až při vykreslení odpovědi na vaší obrazovce — takže se dá ptát i na konkrétního člověka, aniž by jeho jméno opustilo RepUp.

Trenér má vlastní aplikaci a vlastní účet, který patří jemu, ne vašemu fitku. S fitkem se spáruje až po schválení v panelu a stejně tak ho fitko umí odpojit.

V aplikaci má kalendář osobních tréninků napříč fitky, své klienty a chat s nimi. Klientům předepisuje tréninkové plány i jídelníčky a ty se členovi zobrazí v jeho vlastním kalendáři vedle skupinových lekcí — takže na otázku „co mám dnes“ odpovídá jedna obrazovka.

Co o klientovi trenér uvidí, rozhoduje člen. Deník jídla, vážení a vlastní cíle jsou jeho a sdílejí se po okruzích, které se zapínají jednotlivě. Ve výchozím stavu je vypnuté všechno a trenér si o přístup umí jen požádat.

Rozpis směn, docházka, výpočet mzdy i výplatní pásky jsou u nás jádro produktu a jsou v každém plánu včetně nejlevnějšího. Není to dokupovaný modul, protože je to poslední krok téže agendy — a zpoplatnit ho zvlášť by znamenalo rozdělit jednu věc na dvě.

Zaměstnanec to má ve své aplikaci: nejbližší směnu, svou výplatu, příchod a odchod si píchne v telefonu nebo přiložením zaměstnanecké karty. Změna rozpisu mu přijde jako oznámení do telefonu, ne jako vzkaz na dveřích.

Zapomenutý odchod systém řeší sám — připomene se, a když se nikdo neozve, směnu uzavře podle rozpisu nebo zavírací doby a označí, že konec je dopočítaný. Ve mzdě je proto vidět, kolik hodin je odhad.